Neznámé země
Výstava Neznámé země věnovaná obrazům, kresbám a grafice Michala Burgeta je retrospektivní. Snaží se obsáhnout všechny roviny dosavadní tvorby a zaznamenat její vývoj v určitém časovém horizontu. Její název je vzhledem k Burgetovým pracím víc než příznačný.
Autor jistě při hledání vhodného pojmenování myslel spíše na svá díla z poslední doby, kdy obsahy zobrazených námětů jsou jasně srozumitelné. Prostřednictvím jeho obrazů, ale i kreseb a přirozeně také grafik, vstupuje divák do reálného prostoru krajiny. Na první pohled se jeví jako harmonický a klidný s panenskou přírodou, kde nekonečné lesy, vodní plochy i modrá klenba nebes v nás navozují jen příjemné pocity úzce provázané s uklidňujícími asociacemi a s naším vědomím estetických hodnot. Nicméně na druhý pohled nás začne v dílech Michala Burgeta „něco“ zneklidňovat. Zdání, že něco na obraz nepatří, se v okamžiku potvrzuje. Najednou vidíme předměty, které naši prvotní idylu narušují. Rozeznáváme a sledujeme vraky lodí, letadla, vrtulníky, bojové transportéry či postavy, jež nekorespondují s vytyčeným prostorem malby. Výrazné akcenty, které vzrušují, napínají a podněcují naši mysl, nutí nás se ptát, proč autor záměrně porušil naši obecnou představu krásy panenské přírody?! Zaráží nás úmyslné vytváření obrazů s tak protichůdnými prvky. Nicméně vnímáme-li Burgetovu tvorbu pozorněji a v širším kontextu, uvědomíme si, že jeho počínání je směřováno účelně. Společně s tímto zjištěním nám neunikne fakt, že tvorba je ovlivněna romantickým myšlením raného 19. století, tedy obdobím, kdy se začala formovat moderní společnost, dobou plnou protikladů, ozbrojených konfliktů a zásadních zvratů. Výrazně se projevovala všudypřítomná industrializace spojená s osvíceneckým rozumem, vědeckým bádáním a přísným řádem. Proto lidé vyhledávali panenskou přírodu a uvědomovali si její nezastupitelnost, tvořivou sílu i krásu a kouzlo. A nejen to! Stala se symbolem jejich vlastní svobody, svobody nejen fyzické, ale i duchovní, v níž mohou projevit a prožívat vlastní emoce, a tím si uvědomit svou individualitu. V těchto paralelách se jeví Burgetovo dílo aktuální, nadčasové a žádoucí. Také dnes se setkáváme s válečnými konflikty. Stále více jsme pohlcováni světem informací a digitalizace, prožíváme zvraty, krize a stále více se musíme podřizovat diktátu řádu techniky. Proto se není čemu divit, když ve svých volných chvílích hledáme útočiště v přírodě. Cítíme se v prostředí s protékající vodou, se stromy, rostlinami a s modrou oblohou nad hlavou, víc než příjemně. A právě Burget ukazuje obě osudové podmíněnosti lidské společnosti vedle sebe. Nejprve nás jeho práce pobaví, ale pak si uvědomíme paradox a hroznou pravdivost jeho výpovědi, neboť opravdu žijeme v absurdním světě. Označení jeho díla jako kritický romantismus, které poprvé uvedl Jan Kříž v úvodu ke stejnojmenné výstavě už v roce 2004, je více než výstižné.
Nicméně to je jen jedna část Burgetovy tvorby, pro kterou je název Neznámé země vhodný. A také pro ranější práce, které více ilustrují boj o formu a její obsahové naplňování, je zmíněné označení adekvátní. Mluvíme o tvůrčím počínání ještě před akademickým studiem, pod vedením grafika a malíře Jiřího Kodyma, a také potom o letech studijních.
Tehdy se mladý Michal Burget zajímal o malbu, především surrealismus. Pokoušel se podobným způsobem, ovšem jako autodidakt méně dokonale, vyjádřit své vlastní prožitky, příběhy a fantazie právě v barvě. Vznikala tak zajímavá díla pozoruhodných námětů vytvářejících prostory pomyslných krajin. Podle slov autora to bylo období plné nadšení a tvůrčí svobody, které bylo neopakovatelné!
I když vliv nejznámějších surrealistů, jako byli například Dalí, Ernst, Magrit nebo de Chirico je nepřehlédnutelný, kouzlo raných Burgetových prací spočívá v originalitě, fantazii a obsahové rozmanitosti. Zvláštní krajiny – země, vzniklé spojením roztodivných předmětů, symbolů i figur, vyprávějí fantazijní příběhy mladého člověka. Jako by v jeho obrazech a kresbách i grafikách najednou ožívali hrdinové románů nebo se zrcadlily světy, jak je ve svých knihách živě vylíčil Jules Verne. Pravděpodobně tento zakladatel a autor vědeckofantastického románu Michala Burgeta velmi výrazně ovlivnil. Ale nemenší inspirační impuls vyvolaly i původní ilustrace – dřevoryty k Verneově literatuře, od Rioua a de Montautova. A právě zde se vyvíjel základ, ale i pozdější inspirační zdroj autorovy tvůrčí činnosti. Verneova víra v techniku, víra v její ohromné zásluhy na budoucím pokroku lidstva, se v Burgetových obrazech proměňuje ve skepsi a zklamání. Citlivý introvert vidí v technice a zbraních zkázu, ohrožení a odcizení člověka. Uvědomuje si naléhavou potřebu přírody. Pro Burgeta je její konejšívá náruč nutností, cítí v ní bezpečí, neskonalou svobodu. Možná proto jakékoliv ohrožení krajiny člověkem silně prožívá a nelibě nese. Narozdíl od Vernea Michal Burget věří právě v přírodu a její tvořivou i léčivou sílu. Možná je důvěřivě a nerealisticky přesvědčen, že se lidstvo poučí, doufá, že si bude více považovat všeho živého. Burgetovy práce jsou niternou zpovědí, ale také prostorem neskonalé svobody a volnosti. Výtvarník svými „neznámými zeměmi“ nepoukazuje jen na vzájemné ovlivňování člověka a krajiny, ale také na naléhavou osudovost mezilidských vztahů zrcadlících se právě v přírodě.
Vlastislav Tokoš
Kritický romantismus Michala Burgeta
Již během studií na Akademii výtvarných umění v Praze (1996–2001) se Michal Burget začal jevit jako vyzrálá, cílevědomě se vyvíjející umělecká osobnost. Na veřejných výstavách studentů a absolventů školy byl zastoupen několika pozoruhodnými obrazy většího formátu: díly jemné malířské kultury a především čitelného, zajímavého námětu. Nejen, že dovedl vytěžit maximum z příkladů svých učitelů (J. Lindovský, J. Sopko, Z. Beran), ale takové vhodně kombinované podněty rychle přetavil v osobitou scénickou vizi svých obrazů. Nebál se paradoxů a absurdit, když si dal za cíl pojímat své obrazové příběhy jako obecně významnou metaforu součastných problémů civilizace a kultury.
Ani bychom nemuseli znát Burgetův obraz Caspar (1999), kde přímo cituje dílo významného německého romantika Caspara Davida Fridricha (1774–1840), aby nám bylo jasné, že v základu jeho osobního vidění světa je melancholický idylismus romantismu. Ale – jak již naznačuje uvedený příklad, romantismus s trpkou příchutí hlubší skepse, ne-li skrytého tragismu. Romantismus se u Burgeta projevil až něžným lyrismem tvarového, atmosférického i barevného ladění přírodní scenérie i zpět zahleděným, historizujícím idylismem osamocených lidských obydlí, většinou ztracených v poeticky zhodnoceném panoramatu krajiny.
Vkládá-li malíř s notnou dávkou fantazie do své krajiny takové objekty, jako na hladinu moře bitevní loď, na jejíž palubě se nečekaně k životu probouzí příroda, je to důvod k tomu, abychom Burgetovo dílo včlenili do širší větve českého i evropského fantazijního realismu. Tomu je dnes – s výjimkou Alšovy jihočeské galerie a dnes i Galerie Millennium – věnována ke škodě věci poměrně malá pozornost. Právě Burgetův příklad však naznačuje, že zde má české umění co říci doma i ve světě.
Přes zjevné obecné souvislosti s fantazijním realismem však nelze pominout skutečnost, že ve svých nejoriginálnějších obrazech Michal Burget nikdy neuniká do absolutního pomyslna fantazie, ale svými kritickými metaforami je pevně vkořeněn do ožehavých otázek současnosti. Idylismus panenské krajiny je konfrontován se světem strohých, ne-li životu nebezpečných technických objektů nebo odcizujících zdí. Ty jsou sice celkovým kontextem obrazu ironizovány, ale přesto působí hrozivě, jako nositelé pocitu ohrožení a úzkosti člověka v dnešní civilizaci. V takovém okamžiku jde fantazie stranou a před námi se rozevře hlubina současné krize vědomí, jako by rozpolceného mezi nutností vyrovnávat se s tlakem usurpujícího nástupu technologické zvůle a hrozbami ekologických či jiných katastrof a touhou po spočinutí v lůně idealizované přírody. Tento rozpor malíř neskrývá, právě naopak, poutavě ho zviditelňuje. Zneklidněné mysli nabízí útočiště v podobě smířlivé náruče malebně romantizujícího idylismu kultivované malby.
Jan Kříž, Praha 2004
Pár slov ke kresbě
Kresba v Burgetově tvorbě zaujímá významné místo. Jako každý adept umění začínal právě s kresbou. Osvojoval si nejen základy kompozice, ale i výrazové prostředky tužkové kresby. Na výstavě je ve výběru představen jen zlomek Burgetových kreseb. Ranné a prvotní kresby nejsou zastoupeny, ale můžeme si o nich udělat představu prostřednictvím grafik z let 1993 a 1994. Právě kresba předcházela velké většině grafik či obrazů a dodnes slouží autorovy k řešení kompozice a ujasňování vzájemných vztahů mezi jednotlivými komponenty obrazu. Ve většině Burgetových dílech najdeme jeden a ten samý motiv zpracován v kresbě, ale i v grafice či malbě, a právě kresba vzniká jako první. Příkladem může být práce Na pokraji dubového lesa. Téměř identická kompozice, až na několik málo viditelných či znatelných detailů, se opakuje ve stejnojmenné malbě i čárovém leptu.
Nicméně období studií na pražské Akademii, když Burget působil v ateliéru profesora Lindovského, je zastoupeno dvěmi kresbami: Houbař a Osamělý. V prvním případě se jedná o velmi rozvolněnou kresbu pastelkami, kde záměrem výtvarníka bylo zachytit pohyb a energii člověka, tedy v tomto konkrétním případě houbaře v lese. Mohli bychom přirovnat způsob kresby k futuristickým principům tvorby, ačkoliv se jedná o abstraktnější formu. Podobně vznikaly i práce nazvané Uklizečka nebo Psáč.
Kresby nejen, že slouží výtvarníkovy jako inspirační zdroj k další tvorbě, ale mnohdy si zachovávají svou svébytnost a jsou plnohodnotný uměleckým vyjádřením. Z posledních kreseb, vytvořených černým fixem nebo sépií, na nás vyzařuje jistá míra archaičnosti. Způsobuje to především propracovanost detailů, jež v dnešní době není tak běžné. Některé detailní a filigránsky provedené kresby jsou valérově promodelovány tužkovou kresbou, jako například práce Krásný den.
Precizní grafické řemeslo
S grafickými technikami se Michal Burget začíná setkávat od roku 1992, kdy se potkal s Jiřím Kodymem. Svou prvotní zkušenost v kresbě si začal ověřovat v hlubotiskových technikách. Vidět tyto pokusy můžeme na grafických listech Arogance moci nebo Chycený anděl. Právě jmenované práce nám ilustrují nejstarší tvorbu Michala Burgeta. Jak bylo uvedeno nejedná se pouze o ukázky grafiky, ale také poukazuje na první kresebné zkušenosti. Grafické listy prozrazují autorův zájem o surrealismus. Mohli bychom říci, že obě práce vymezují Burgetovo tvůrčí rozpětí. Suchá jehla Arogance moci reprezentuje expresivnější, dynamičtější a abstraktnější zobrazování autorových představ. Výrazněji se projevuje temperament ve své surovější podstatě.
Ve druhém případě vznikají hlubotisky s daleko narativněji a snivěji pojatým tématem. Nicméně podstatné ovlivnění surrealistickým myšlením to nevylučuje. Mohli bychom tyto práce přirovnat k drobným zasněným výtvarným básním odhalující jemné autorovy emoce. Zdá se jakoby Burget hleděl do budoucnosti, která bude nejen pro něj víc než příznivá.
Ekvivalent k futuristickým kresbám existuje přirozeně i v hlubotiscích. Můžeme tak spatřit práce pojmenované Motorkář, Tlačič, Otevírání dveří nebo dokonce Houbař. Grafiky, díky zmnožení obrysových linií a čar zachycující pohyb, jsou bohaté na jemné valéry. Jemnost jednotlivých tahů, vyžaduje také precizní řemeslo tisku grafik. Bez jakýchkoliv pochyb můžeme říci, že Burget grafické řemeslo ovládl a navíc jej obohatil o nezaměnitelný výraz. Svědčí o tom i málo početné tisky z výšky – linoryty. Zastoupeny jsou listy zachycující krajinu a jezero. Jejich vznik je spojen s posledním rokem v ateliéru profesora Lindovského. Linoryt Krajina, stejně jako suchá jehla Houbař, se dočkala několika barevných variant, kde je vidět značný Burgetův zájem o barvu. Leč druhá výšková grafika je netypicky tisknuta bílou a šedou barvou na černý podkladový papír. Díky této barevnosti i způsobu odrývání lina vznikla velmi působivá impresionisticky laděná grafika, kde se začíná projevovat autorova příchylnost k romantismu. Grafika mladší se vyznačuje nejen profesionálním tiskem, autorovou větší zkušeností, ale i svébytným výtvarným podáním nových námětů. Kresby i grafiky jsou reálnější s intenzivním romantickým nádechem. V krajinných a lesních motivech se objevují moderní válečné lodě, letadla či transportéry. Michal Burget díky precizní kresebné průpravě vede ocelovou jehlu po kovové desce zkušeně a jistě. Dokáže zdůraznit jednotlivé motivy intenzívním rytím. Právě díky kresebné zkušenosti a průpravě si oblíbil Michal Burget především hlubotiskové techniky – suché jehly, lepty a akvatinty, jež mu umožňují práci s detaily.
Barva vítězí
Než začal Michal Burget studovat pod vedením zkušený výtvarníků, vzniklo několik maleb. Obrazy byly podmíněny nebývalým zájmem devatenáctiletého mladíka o barvu a jeho nespoutanou touhou po svobodném sebevyjádření. Obraz Revoluce je jedním z nich. Zachycuje zavěšenou kouli, která rozbíjí betonový krunýř věznící bustu T. G. Masaryka. Myšlenka osvobození demokracie, etiky a humanity z pevných pout totality, je vyjádřena překvapivě vyzrálou formou i samotným vyobrazeným tématem. Samozřejmě musíme zdůraznit, že Burget se v této době učil malbě sám bez jakékoliv rad.
V letech 1992–1998 je malířská tvorba upozaděna. Malovat začíná Michal Burget až v ateliéru Jiřího Sopka (podzim 1999). Mezi nově vzniklými plátny vévodí to, s názvem Stará loď. Malba provedená na čtvercovém formátu vykazuje krom jiného inspiraci díly Františka Kupky. Pastelové odstíny zeleného a tyrkysového pozadí jsou zvýrazněny doplňkovými barvami na detailu lodního kýlu. Bohatá barevná škála dodává reálnému motivu na magičnosti a nevšednosti. Tento způsob malby nemá dlouhého trvání stejně jako studium v Sopkově ateliéru. Když po roce Burget odešel a vstoupil do Ateliéru klasických malířských technik, začala se proměňovat i Burgetova malířská forma. Svým způsobem můžeme říci, že dosavadní tvorbu Michal Burget opustil. V díle začíná převažovat realismus se silným nádechem romantismu
Pod Beranovým vedením vzniká Burgetův největší obraz nazvaný Mobilizace. Na plátně je zachycena paradoxní situace, kdy se v jednom obrazovém prostoru setkávají rytíři ve zbroji na koních s lidmi naší současnosti také s oři naší doby – s auty. Pokud vycházíme z romantické podstaty Burgetova myšlení, můžeme interpretovat obraz jako osvobozování člověka současnosti Blanickými rytíři od technických vymožeností, jež nás jen zotročují. Jakoby na plátně bylo vyobrazeno spásné zvolání: „Aź bude naší zemi nejhůře, probudí se Blaničtí rytíři a zem českou tak zachrání!“
Později vznikají po obsahové i formální stránce vyzrálá díla. Objevuje se tak volný cyklus prací nazvaný Česká země nebo obrazy pojmenované Podnikatelův ostrov nebo Hřbitov pomníků, Hlídka a v neposlední řadě plátno Po útoku. Barevně jemné a na valéry bohaté malby zobrazují paradoxní a vnitřně velmi vypjaté náměty. Vidíme proti sobě v různých podobách přírodu a techniku. Nicméně tyto základní motivy mohou a ve velké většině případů také jsou mnohoznačné. Samozřejmě naše představivost podmíněná naší zkušeností a prožitky může nacházet i jiná vysvětlení a interpretace, na které sám autor ani nepomyslel. Právě proto se jedná o obrazy velmi působivé, aktuální a nám často blízké.
V poslední době dochází autor k názoru, že jeho tvůrčí činnost stojí na pomyslné křižovatce. Není proto divu, že dochází pozvolné proměně malířské formy. Patrné to je v díle nazvané Katolická flotila. Malba je uvolněnější a expresivnějších v intencích Turnerova malířského umění. Což ale poukazuje jen na jedno možné východisko. Druhým, může být opětovný návrat k surrealistickým formám, které jsou patrné v jeho dosud posledním obraze Léčka. Možná zde je daleko pravděpodobnější, že autor rozviklaný svou nejistotou a jistým ustrnutím, najde novou inspirační vlnu, která jej vynese opět k novému autentickému a svobodnému malířskému vyjádření. Hledání těchto východisek je pro Michala Burgeta nyní klíčová otázka, protože malba a práce s pigmenty je pro něj to směrodatné a podstatné.